Podle občanského zákoníku zní odpověď zcela jasně: ne. Kdy si ale sousedé mohou stěžovat na vaše domácí miláčky a jaké „páky“ mají na pronajímatele se psy vlastníci bytů? Na to se blíže podíváme v následujících řádcích.
Představte si, že se stěhujete s celou rodinou a domácím mazlíčkem. Najdete perfektní nový domov na pronájem, ale majitelé bytu po vás chtějí zvýšený měsíční poplatek za to, že vlastníte psa. Nebo téměř dvojnásobně vyšší nevratnou kauci. Zaplatíte? A bude se vám to zdát fér? Podle občanského zákoníku jde o naprosto správný postup.
Zvířatům vstup povolen
Zvíře v bytě vám totiž podle něj nikdo nesmí zakazovat. „Nájemce má právo v bytě chovat zvíře, nepůsobí-li chov pronajímateli nebo ostatním obyvatelům domu obtíže nepřiměřené poměrům v domě,“ stojí v občanském zákoníku. Pokud tedy váš mazlíček nezpůsobuje domové komunitě žádné velké trable například neustálým hlasitým štěkáním či ohromným zápachem, může zůstat. Mnoho majitelů bytů s tím však není zcela ztotožněno.
Kolik si připlatíte? A za co vlastně
Jejich jedinou možností, jak si poradit s otázkou mazlíčků v bytech, je požadovat ve smlouvě od nájemníků vyšší poplatky za bydlení.
V USA je běžnou praxí placení extra nájemného za chov domácích mazlíčků. Tyto poplatky se přitom pohybují i ve stovkách amerických dolarů měsíčně. V Česku je takový postup ještě pořád netypický a setkává se s vlnou nepochopení ze strany samotných nájemníků-chovatelů. Mnozí z tohoto důvodu vyhledávají jiné možnosti na trhu, i když jde u nás zpravidla o řádově nižší částky, než v Americe.
Další kompenzací může být zvýšená nevratná kauce, kterou majitel požaduje od nájemníků bytu. V mnoha případech bývá tato kauce až dvojnásobná ve srovnání s její výší pro nájemce bez zvířat. Tuto možnost čeští vlastníci bytů využívají mnohem častěji.
Výjimkou však není ani situace, kdy majitelé bytu požadují od pronajímatelů zvýšené poplatky za služby v bytovém domě. Vysvětlují to tím, že pejskaři chodí mnohem častěji ven a proto častěji využívají třeba výtah, nebo jejich pejsci znečišťují vchod nečistotami z venku. Takové poplatky sahají do stovek korun měsíčně.
Vyřeší to častější kontroly?
Základním pilířem řešení tohoto problému je vzájemná důvěra mezi majiteli a pronajímateli bytů. Majitel by se měl spolehnout na svého nájemce, že mu o přítomnosti mazlíčka dá vědět a chovatel musí mít jistotu, že toho majitel nevyužije pro nesmyslné zvyšování poplatků za bydlení. Pokud však důvěra ve vztahu není, vlastník bytu má vždy právo pravidelně svého nájemce kontrolovat a zjišťovat tak, zda mu nezapomněl oznámit přítomnost nového zvířátka. Nebo zda kočka či pes v bytě nenapáchali viditelně větší škody. V tom případě si za ně vlastník může nárokovat finanční nebo jinou nápravu.
Některé majitele jednoduše nepřesvědčíte
I když vlastníci bytů nesmí domácí miláčky nájemníkům zakazovat, ještě pořád to ve smlouvách dělají. Porušení takové smlouvy sice není soudně vymahatelné, ale o tom mají mnozí nájemníci pramálo vědomostí. Na druhé straně si majitelé bytů cíleně vybírají adepty bez domácích mazlíčků, co se může zdát trochu diskriminující. Velmi vhodným řešením pro nabytí důvěry majitele, je vzít svého miláčka (pokud je ovšem příjemný a mírumilovný) s sebou na prohlídku bytu a ukázat majiteli, že se není čeho obávat. Očka vašeho pejska totiž často dokáží prolomit i ty největší ledy.